Volný trh může fungovat pouze tehdy, pokud všichni zájemci o vstup na něj mají bez ohledu na jejich výkonnost a ekonomickou sílu srovnatelné možnosti, ať už v přístupu k nezbytným zdrojům, či v přístupu ke spotřebiteli. Takže obecně můžete bez problémů ponechat trhu třeba pekaře, protože i když tu existují dejme tomu pekárny Delta (s podstatnou částí trhu), kdokoli si může pořídit troubu, či pec, koupit na volném trhu mouku, zpracovat na pečivo a začít prodávat výrobky spotřebitelům, kteří nejsou nijak vázáni na jediného dodavatele.
V telekomunikacích (ale i v energetice či plynárenství) je však základním prostředkem síť, a u mobilních komunikací je ještě dalším specifikem to, že pro síť potřebujete frekvence, kterých je omezené množství. Jedině ten, kdo získá frekvence (kontrolované státem) může postavit síť, a ten kdo má síť má jako jediný přístup k účastníkům právě této sítě, a má tedy vždy ve své síti monopol. Současně není příliš možné, aby síť, jejímž úkolem je propojování účastníků z území jednoho nebo více států, měla nepřiměřeně málo frekvencí na plnění takové úlohy. (Byť není úplně vyloučeno, že by bylo možné vybudovat fungující mobilní sít, jejíž jednotlivé prvky (BTS) by provozovali různí vlastníci, s přídělem jen jedné či několika málo frekvencí.)
Výsledkem je, že nelze srovnávat pekařství a mobilní komunikace, protože na český pekařský trh může kdykoli vstoupit jakýkoli nový subjekt s téměř libovolně malým kapitálem, přičemž zdroje ani přístup k zákazníkům není nijak limitován. A v konkurenci může uspět.
U mobilních komunikací je to jinak, a to už v tom, že je obecně nedostatek základních zdrojů, tedy frekvencí. Pokud by se nechaly volně přístupné komukoli, nic by to neřešilo, protože díky vzájemnému rušení by nikdo nepostavil funkční síť. Takže již ve stádiu rozdělení nezbytného avšak nedostatkového zdroje je nutná nějaká regulace, aby toto rozdělení bylo alespoň minimálně spravedlivé. Jakmile je však rozdělíte, a trochu vyřešíte přístup ke zdrojům, vzniká okamžitě další trhu nepřátelské prostředí, kdy držitelé frekvencí a tedy i sítí mají "technicky založený monopol" přístupu k účastníkům těchto sítí... A je tedy zpravidla nutná další regulace.
Samozřejmě, konkrétně v mobilních telekomunikacích by bylo možná řešením provést tzv. funkční separaci, kdy by provozovatel sítě do ní musel umožnit vstup jakémukoli poskytovateli služeb, a to všem za stejných podmínek. Mezi nimi by pak mohly skutečně výrazně více fungovat tržní vztahy (viz např. VoIP operátory - mají různé služby i různé ceny). Ale k tomu bohužel nedošlo.
Pokud se týká USA, základní regulace je tam obdobná, jako u nás. Jen tam někdy nepůsobí tak velké tlaky, což je dáno jak velikostí trhu (pro malé se snáze hledá nějaká "nika", kde mohou uspět), tak výrazně silnějším postavením regulačních orgánů.