Termín "secure element" se používá pro čip, který není na SIM kartě, ale většinou někde naletovaný uvnitř daného zařízení. Ať už to je smartphone, tablet, nebo třeba herní konzole. "Secure" proto, že je zabezpečený proti hackování a element právě proto, že to je prostě další součástka navíc (a nevěděli jak jinak líp to pojmenovat). Je potřeba si to neplést s NFC čipem.SIM karta, která podporuje NFC principiálně další čip nemusí vůbec obsahovat. Stačí, když bude mít podporu pro NFC. V NFC ekosystému tak existují v zásadě tři různé "součástky", které dohromady vytváří dvě různá řešení a které mohou všechny tři existovat v jednom mobilním zařízení současně:1) SIM karta (s podporou NFC) = SIMka, která umí další protokol, kterým může mluvit s NFC čipem. Normální SIMka to neumí, proto je potřeba ji vyměnit, pokud chcete používat NFC. Tu vám rád dodá operátor.2) "Secure element" = součástka, která nemusí (a většinou) nemá tvar SIMky, ale je to normální čip, naletovaný na desce. Ten vám dodá výrobce telefonu a záleží na platformě (WP, Android, iOS) zda to dokáže podporovat.3) NFC čip = je připojený na anténu a může mluvit jak se SIMkou, tak se secure elementem. Ten je potřeba mít v telefonu (tabletu) vždy (hlavně tu anténu), aby to celé mohlo fungovat.Platební kartu lze zprovoznit jak přes SIMku (1+3), tak přes "Secure element" (2+3), stačí jedno z toho. Zprovoznění spočívá v tom, že se do SIMky, nebo do secure elementu, nahraje platební aplikace. 1+3 je řešení, o které se pokouší naši operátoři, 2+3 je např. Google Wallet.Rozdíl mezi 1+3 a 2+3 z pohledu uživatele ve funkčnosti principiálně není, ovšem pro operátora je zásadní. V prvním případě se může zapojit, do penězovodu, ve druhém je zcela mimo hru. Pro uživatele je volba spíš otázka preferencí. Např. jestli víc věřím svému operátorovi, nebo Google.
