HTC One mini 2: prestižní jen na první pohled [recenze]

Stále rostoucí úhlopříčka vlajkových lodí se přenesla i do nižších pater nabídky, a co bylo dříve řazeno mezi velké plácačky dnes nese označení Mini. Kromě Sony a modelu Z1 Compact, který výkonově nijak za svým velkým sourozencem nepokulhává, jdou ostatní výrobci prapodivnou cestou a volí u menších modelů nižší výbavu a výkon. Snad aby nelezly top modelům „do zelí“, snad aby obelhali ty, kteří chtějí slavné jméno a design světa smartphonů, ale nechtějí za něj tolik platit. 

Dokáže nižší (oproti konkurenci však mnohdy pořád vysoká) cenovka obhájit na hardwaru ořezanou vlajkovou loď v menším vydání?

   
Zvláštní taktika. Kdyby aspoň výrobce tolik co na hardwaru, ubral také na velikosti. 5" vs. 4,7", to opravdu není velký rozdíl. 

První dojmy

• Uhlazený elegantní design, výborně padne do ruky.
• Telefon má nezvykle nudlovitý tvar, rámeček kolem displeje je obrovský (hlavně pod a nad).
• Svižné prostředí, pěkný displej a dvojice reproduktorů. Jak bude hrát?
• NanoSIM se pomalu rozšiřuje i mezi Androidy.

HTC One mini 2
katalog | recenze | info	rozměry a hmotnost: 137 × 65 × 10,6 mm, 137 g displej: 4,5", kapacitní S-LCD, 720 × 1 280, 326 PPI sítě: GSM, 3G, LTE (150|50 Mb/s) konektivita: microUSB Type-B, Wi-Fi 802.11 a/b/g/n, Bluetooth 4, GPS paměť: 16 GB, microSDHC (32 GB), RAM: 1 GB, baterie: 2 110 mAh procesor: Qualcomm Snapdragon 400 (4× Cortex-A7, 1 GHz, 28nm) operační systém: Google Android 4.4 (Kitkat) fotoaparát: 13MPx, video (1 920 × 1 080), autofocus, blesk 32 % vybavenost
cena: už se neprodává

Design, konstrukce

Při průzkumu hardwarové části HTC One Mini 2 se nelze ubránit smíšeným pocitům. Na jedné straně pokračuje telefon v atraktivní designové řadě, kterou odstartoval loňský HTC One (M7), neubráníte se však dojmu, že za ta léta, co HTC telefony vyrábí, už by si mohl výrobce školácké chyby odpustit. Vezměme to ale popořadě.

Celá zadní strana se honosí broušeným kovem, který přechází v matné plastové boky. Na rozdíl od One M8, které mají hliníkovou unibody konstrukci, do níž jsou umístěny další komponenty, je zde konstrukce plastová a kov tvoří pouze tenký překryv zad. Rozdílů si všimnete i při pohledu na přechody mezi materiály, na venek je vidět více plastu, jako celek zkrátka mini 2 nepůsobí tak luxusně jako One M7 a One M8.

   
Co se konstrukce, materiálů a jejich zpracování týče, mini 2 za svým vzorem (HTC One M8) znatelně pokulhává.

Kovová záda jsou příjemná na dotek, neupatlávají se tak jako lesklá plastová konkurence, je však otázkou, jak budou vypadat po delší době používání. Občasným škrábancům se nevyhnete, ať se snažíte sebevíc. Co se HTC opravdu povedlo, je zvolené zaoblení. Nejde jen o rádius rohů, ale i tloušťku boků a zaoblení zad. Všechno je to zvoleno tak akorát, aby Mini 2 perfektně sedlo do ruky (alespoň do té mojí). Pocit z telefonu je na míle vzdálen nepříjemnému bodání rohů či řezání ostrých stran.

Vůči umístění konektoru sluchátek na horní hraně a microUSB na spodní (oba v pravé polovině) nelze nic namítat, s tlačítky je to už horší. U telefonu s 4,5“ displejem, který je navíc zbytečně protažen do nesmyslné nudle (ještě se k ní dostaneme), je hlavní vypínač na horní hraně špatný nápad. Hmatové odlišení od povrchu telefonu je navíc sotva znatelné a běžná odezva na stisk tlačítka už to nezachrání.

O mnoho lépe nedopadla ani regulace hlasitosti na pravém boku. Ta jde nahmatat o něco lépe, vše ale hned pokazí blízký šuplíček microSD, který pěkný elegantní styl telefonu dost nabourává mizerným slícováním. V praxi pak přemýšlíte, jestli jste nahmatali tlačítko regulátoru nebo vyčnívající krytku paměťovky. Odezva tlačítka je stejně průměrná jako u hlavního vypínače.

Aby se to nepletlo, jsou krytky na telefonu hned dvě a naprosto stejné. Vlevo na SIM, vpravo na microSD. Levá relativně věrně kopíruje okolní linie těla, pravá je jednou polovinou zabořena pod a druhou vyčnívá nad úroveň okolí. Může se jednat o vadu testovaného kusu, ani v ideálním případě to však nebude vypadat uspokojivě. Na iPhonech nebo třeba na Nexusu 4 si šuplíčku sotva všimnete, u HTC vás práskne do očí.

Ke kartám se dostanete pomocí běžné jehly, kterou najdete dnes už u celé řádky telefonů a tabletů. Paměťovka je standardní a pokud nepřecházíte z novějších iPhonů, patrně si při instalaci SIM zanadáváte, protože Mini 2 pracuje stejně jako One (M8) s nanoSIM. Když už se téměř podařilo sjednotit nabíjecí konektory, paměťové karty a pomalu se přechází na microSIM, najdou se už i v rodině Androidů výjimky s nanoSIM. Pokud neměníte telefony každý měsíc, nebude změna takový problém, návštěvě operátora, aby SIM ořízl nebo vyměnil, se ale asi nevyhnete.

Displej

Na čelní displejové části si možná až po delším zkoumání všimnete, proč je One Mini 2 taková nudle a že je to i bez ohledu na protáhlý tvar poměrně velké zařízení. Přestože má 4,5“ displej, svou výškou překovává leckterého konkurenta s displejem i o dvě desetinky větším. Horní a dolní část ve stejném designu s perforovanými otvory se na rozměrech nepodepisuje až tak velkou měrou, zcela zásadní jsou okraje displeje.

Rámeček kolem zobrazovací jednotky je tlustý a pod displejem narostl na dobrého půl centimetru jen proto, aby v něm mohl výrobce prezentovat svoje logo. Tlačítka jsou u tohoto telefonu řešena softwarově, rozměry zařízení tak minimálně ve svislém směru zcela zbytečně přifukuje tučný rámeček.

V horní části s jemným perforováním pro reproduktor najdete i čočku fotoaparátu a obvyklé senzory. Přímo v jednom z maličkých otvorů se schovává notifikační dioda. Zatímco u dřívějších telefonů HTC byla takto provedená dioda ideální svou velikostí i intenzitou, nijak nerušila a přesto byla jasně zřetelná, u modelu One Mini 2 měl výrobce sáhnout po kusu s intenzivnějším svitem. Pokud se na telefon díváte přímo, dioda plní svůj účel. Jakmile ji však budete kontrolovat pohledem z boku, nemusíte si jí vůbec všimnout.

Volbě HD rozlišení na 4,5“ úhlopříčce nelze nic vytknout. Ano, full HD by jistě bylo pro některé atraktivnější, na této velikosti displeje je to však spíše zbytečnost, která by zvyšovala spotřebu a nepatrně i cenu.

Displej nabídne pěknou podívanou s jasnými živými barvami, širokými pozorovacími úhly a pohodlnou čitelností na slunci. Maximální jas je silný a ani v jasné poledne letního dne byste neměli mít s čitelností problémy. One Mini 2 trochu zlobí automatická regulace jasu. Zejména pokud pracujete průběžně s více telefony, brzy zaznamenáte, že při nastavené automatice je displej HTC výrazně tmavší. Pokud však budete používat telefon samostatně, velmi rychle si na chování automatiky zvyknete a po několika dnech si tmavší podání ani nebudete uvědomovat. Vždycky máte možnost automatiku vypnout a jas nastavit ručně.

Hardware

Podobně jako u Samsungu znamená i u HTC označení „Mini“ nejen o něco menší tělo, ale i cenovku a hlavně výbavu. Telefon pohání čtyřjádrový Snapdragon 400 v kombinaci s gigabajtem RAM. Systém ukazuje dostupných 828 MB a reálně máte k dispozici něco kolem 400. Pokud sledujete obsazení paměti RAM i vnitřního úložiště v Nastavení, možná budete muset chvíli počítat – HTC ukazuje údaje o celkové a zaplněné paměti, údaj o volné (který vás obvykle zajímá nejvíc) si už musíte dopočítat.

Vnitřní 16GB úložiště nabídne po prvním spuštění 10,5 GB místa určeného pro data i aplikace. Po prvotní aktualizaci systémových a předinstalovných aplikací se dostanete těsně pod 10GB hranici, což je zcela postačující hodnota. Na data můžete využít vlastní paměťovou kartu (v balení žádnou nenajdete), telefon podporuje microSDXC, takže nejste omezeni jen na velikosti do 32 GB.

   
Dostupná paměť RAM, úložiště telefonu po prvním spuštění a po prvotní aktualizaci

HTC One Mini 2 nepostrádá moderní technologie jako je Bluetooth ve verzi 4.0, NFC, v případě Wi-Fi podporuje také 5GHz pásmo a počítat můžete i s LTE. Ve srovnání s vlajkovými loděmi postrádá pouze infraport a nenajdete u něj ani žádné biometrické senzory.

Výkon a výdrž

Při běžném používání na nedostatek výkonu nenarazíte. Telefon reaguje svižně, nezasekává se, potíže mu nedělají ani jednodušší hry či přehrávání videí. Jakmile mu však pořádně naložíte, třeba u některé z opravdu náročných her nebo videí, začne se zadýchávat, zasekávat a na první pohled je jasné, že by One Mini 2 mohl v oblasti výkonu přidat.

Zvolený procesor a gigabajt paměti na každodenní práci plně postačují, u zmenšení verze vlajkové lodi by však výrobce nemusel jít až tak nízko. Podobný výkon (bez ohledu na další funkce) pořídíte i v mnohem nižších cenových hladinách. Alespoň rámcovou představu, jak na tom Mini 2 výkonově je, poskytnou výsledky některých benchmarků:

• AnTuTu: 17596
• CF-Bench Native: 20890
• CF-Bench Java: 9640
• CF-Bench Overall: 14140
• Linpack Multi-Thread: 249,877
• Linpack Single-Thread: 84,595
• Nenamark1: 60,0
• Nenamark2: 57,9
• Quadrant: 9984
• Smartbench 2010 Productivity: 2185
• Smartbench 2010 Gaming: 2951
• Smartbench 2012 Productivity: 4933
• Smartbench 2012 Gaming: 3201

    
    
To kdybyste chtěli další podrobnosti...

  
...a ještě Nena

Nerozebíratelná konstrukce znamená uživatelsky nevyměnitelný akumulátor. Ten v HTC má kapacitu 2100 mAh, což sice není nikterak závratná hodnota, jak už ale z předchozích řádků víte, baterie nemusí živit žádného nenasytného žrouta cenné energie. Při běžném použití berte jednodenní výdrž jako jistotu, většinou se dostanete i na víc. S mírným uskromněním se přiblížíte ke dvoudenní výdrži, aniž by to znamenalo, že telefon přepnete do leteckého módu a celý den nerozsvítíte displej.