Připravte se, čipy a konektivitu budou stále častěji mít i věci, u kterých bychom to dnes nečekali. Před večeří budeme dobíjet vidličku, přes noc brýle.
Náramek monitorující vaše tělesné funkce, brýle rozšiřující vnímání reality, ale i vidlička, která vibruje, když jíte příliš rychle nebo tweetující kytka. Internet věcí bude podle Michala Šrajera, spoluzakladatele vývojářského studia mobilních aplikací Inmite, udávat směr, kam se bude v nejbližší době technologie ubírat. O své postřehy se podělil na konferenci New Media Inspiration 2013.
Podobně jako místo obyčejného telefonu stále více lidí používá aplikacemi a různými funkcemi nabité chytré telefony, inteligentní rozměr bude postupně získávat stále více běžných věcí, míní Šrajer: „Počítače nejsou všechno, co může být k internetu připojeno. Už v roce 1999 vznikl pojem internet věcí a v současné době to začíná být čím dál zajímavější.“ Věci zatím mezi sebou nejsou příliš virtuálně propojené, to se ale začíná měnit díky vývoji nejrůznějších senzorů. „Ty věci začínají vědět, kde jsou, co dělají, a také se začínají propojovat.“
Senzory už využívají mobilní aplikace
Mezistupněm k internetu věcí jsou aplikace v chytrých telefonech, které spolupracují s různými senzory. Populární je třeba aplikace, která monitoruje váš spánek Sleep as Android. Smartphone, který si dáte na noc vedle hlavy, pomocí pohybových senzorů sleduje, v jaké fázi spánku jste. Podle toho si můžete třeba nastavit ideální dobu na přirozené probuzení. Budík vás už nevytrhne zrovna z té nejhlubší fáze spánku, ale počká si na chvíli, kdy vlnovka spánku přejde do mělčí fáze. Pak můžete data přenést na web a hrát si se statistikami.
Aplikace Sleep as Android monitoruje váš spánek
Pomocí smartphonu si můžete změřit i srdeční puls – překvapivě k tomu stačí zabudovaný foťák. „To funguje tak, že si prst přiložíte na ten foťák, on si ho přisvětlí bleskem a pak sleduje jak vám prst červená a bledne podle toho, jak tam krev proudí a opravdu vám ukáže, jaký máte aktuální puls,“ vysvětluje Šrajer.
Od smartfitnessu až po progresivní lékařskou péči
Vznikají ale i různá jednoúčelová zařízení. Průkopníkem ve světě smartfitness je zařízení Fitbit, což je v podstatě takový chytrý krokoměr ve tvaru náramku. Máte ho na ruce nebo v kapse a on sleduje, jak se přes den pohybujete. Měří, kolik kroků jste ušli nebo kolik kalorií jste spálili. Nastavit si můžete různé cíle a všechna data se samozřejmě mohou automaticky přenášet někam do cloudu na internet, kde můžete soutěžit s ostatními uživateli.
Náramek Fitbit měří vaši každodenní aktivitu, bezdrátově komunikuje se smartphonem.
Podobně to umí i náramek s displejem LG Activity Tracker
Využití by mohlo být v budoucnu třeba přímo ve zdravotní péči. Doktoři by ve chvíli, kdy by vás trápily nějaké zdravotní problémy, měli k dispozici dlouhodobá data o vývoji různých sledovatelných charakteristik – jako je tep, tlak, teplota a další.
Dalším příkladem je váha připojená k internetu. Dlouhodobé sledování váhy je důležité pro životní kondici, u novorozenců je téměř nutností. Jako vtip působí jiná váha, která pokaždé, když přiberete, zákeřně vás nahlásí zprávou na Twitteru. Znáte lepší motivaci, než veřejné zostuzení? :)
Inteligentní může být i vidlička
Dalším příkladem internetu věcí je vidlička HapiFork. Přes Bluetooth je připojená k telefonu, sleduje různé hodnoty a v cloudu vytváří vaše jídelní statistiky. „Funguje to docela zajímavě. Třeba když jíte moc rychle, začne vám HapiFork v ruce vibrovat. To je další ukázka toho, jak z běžných věcí udělat „chytré“. Brzy nám už třeba nebude připadat tak vtipné, že po dojedení budeme dávat příbory nabít,“ poznamenává Šrajer.
Vidlička HapiFork má neohrabaně silnou rukojeť. A vůbec – vidlička s vlastním cloudem – není už to příliš?
S různými senzory pracuje koncept chytrých aut. Ta by měla v budoucnu sledovat, jak hustá je kolem nich doprava, rozhodovat kudy jet a kudy ne, kontrolovat, jestli řidič nespí. Chytrá auta by měla být také schopná komunikovat mezi sebou navzájem.
Příklad zapojení běžných přístrojů do sítě ukazuje i „inteligentní termostat“, který sleduje vaše návyky a postupně se tak učí, jak v bytě během dne nastavovat teplotu. Pomocí pohybových senzorů sleduje, kdy jste doma a kdy ne a podle toho přepíná na úspornější režim. Vše pak můžete průběžně korigovat třeba přes svůj chytrý telefon.
Projekt SmartThings, aneb jak by k „rozumu“ mohly přijít i věci dosud „hloupé“:
Google Glass a tweetující kytka
Rozšíření dosavadního způsobu vnímání světa přinášejí Google Glass. „Je to v podstatě takový malý počítač, který se bude nosit na hlavě. Mimochodem si po Googlu podobnou věc patentovaly také Apple a Microsoft a mluví se o tom, že to bude „the next big thing“. Tedy, že už třeba za tři roky nebudeme vytahovat telefon z kapsy, ale už se prostě jenom budeme na sebe dívat, normálně spolu konverzovat a zároveň si přitom třeba číst facebookový profil a zjišťovat, s kým se vlastně bavíme,“ glosuje Šrajer.
Projekt Google Glass, aneb chytrý telefon před okem, jeden z nejznámějších do budoucna zahleděných projektů.
Už dnes umí technologie naučit s vámi komunikovat dokonce i kytku. Samozřejmě s jistou nadsázkou – vše je postaveno na senzoru na vláhu. „U nás v kanceláři máme květinu, která nám tweetuje, když potřebuje zalít. Dopadlo to tak, že si celé dny jenom stěžuje. Řešili jsme dlouho, jestli ji máme tedy víc zalívat, ale nakonec jsme se rozhodli radši trochu přepsat ten program, aby tweetovala trochu míň,“ směje se Šrajer.
Twítující květina v kanceláři firmy Inmite a profi řešení jménem Flower Power
Podobný koncept dotáhla k dokonalosti (a brzo i do obchodů) firma Parrot. Její Flower Power snímá vlhkost, intenzitu slunečního záření, teplotu a hodnoty bezdrátově posílá do aplikace ve smartphonu (případně dále do cloudu).
Přísun strojových dat přináší i rizika
Možnosti internetu věcí jsou obrovské. Od sledování pohybu předmětů a zboží, monitorování fyzických funkcí až po automatizaci fungování domácnosti. Zároveň ale v této souvislosti rostou nároky na zabezpečení. Senzorů je čím dál víc a vzniká hodně citlivých dat. Je proto nutné hledět i na dostatečné zabezpečení sbíraných informací.
Další výzvou je způsob práce s velkými objemy dat. Dříve se na internet vkládaly informace většinou ručně, teď tam míří data, která vznikají automaticky, pořizují je stroje a to v reálném čase. „Velká data znamenají posun, bude se ale muset řešit, jak je zpracovat a vyndat z nich opravdu užitečné informace,“ uzavírá Šrajer.
