Představte si anténu rozličných parametrů, na jejíž zbudování potřebujete jen čerpadlo, slanou vodu a techniku o velikosti cihly.
Anténu si obvykle představíme jako kovový prut na střeše, nebo tenký proužek uvnitř mobilního telefonu. Nikdo ale neříká, že základem musí být kov, vlastně to může být jakýkoliv vodivý objekt. Projekt Mitsubishi SeaAerial ukazuje, že anténu může tvořit i proud slané vody pod konstantním tlakem stříkané do prostoru. Frekvence se ladí tvarem a velikostí antény, tedy v tomto případě tlakem vody, vlastnostmi trysky apod.
Toshiba tvrdí, že nejde o žádnou skautskou technologii pro předávání Morseovy abecedy. Přiložená fotka od Engadget.com zachycuje demo, na kterém Toshiba ukazuje příjem DVB-T signálu skrze vodní anténu.
Schéma z tiskové zprávy společnosti Toshiba naznačuje možné využití.
Zajímavé je, že tato z mnoha pohledů kuriózní myšlenka není nová, SPAWAR (Space and Naval Warfare Systems Center) podobné myšlenky předvádí na videu z roku 2009:
Výhody technologie jsou zřejmé – pomocí relativně levné technologie si vytvoříte anténu potřebných vlastností, kde potřebujete. Video od SPAWAR zmiňuje vodní anténu jako řešení komunikačních problémů lodí amerického námořnictva. Antén je 80, je problém je umístit tak, aby vzájemně neinterferovaly. Vodní anténa může být umístěna kdekoliv po obvodu paluby.
Nevýhoda technologie je také nasnadě – na moři všudypřítomný vítr mění vlastnosti vodní antény a snižuje tak kvalitu komunikace. Problém lze vyřešit uzavřením proudu do trubky nebo „akvária“, ale pak už se vytrácí výhoda absence rozměrného zařízení…
