Jednu z hraček Jamese Bonda můžete mít také. Mikrosluchátko, o kterém nikdo nebude vědět. Přichází doba samých jedniček na zkouškách bez učení?
Miniaturizace probíhá raketovou rychlostí. Dnešní microSDHC karty velikosti nehtu na malíčku dosahují kapacit, které ještě před několika lety byly vyhrazeny velkým pevným diskům. Trend neustálého zmenšování můžeme sledovat i v oblasti mobilních telefonů a jejich příslušenství.
Náhlavní sady, poté, co se zbavily kabelů, se předhánějí zejména v boji o co nejmenší hmotnost, nejdelší výdrž a nejpohodlnější nošení. My se dnes podíváme na extrémní exemplář, který značně vybočuje z řady i za cenu značných kompromisů.
Malý a ještě menší
Sadu tvoří mikrosluchátko a indukční smyčka. Výrobce nabízí tři varianty – kabelovou, ve které indukční smyčku připojíte k telefonu kabelem s příslušnou koncovkou, a dvě bezdrátové, kde indukční smyčka komunikuje s telefonem přes Bluetooth. Tyto sady obsahují ještě nabíječku smyčky, liší se výdrží a dosahem. My jsme testovali bezdrátovou variantu.
Prvně se podíváme na indukční smyčku, kterou představuje modifikované Bluetooth sluchátko Sony Ericsson HBH-PV702. U něj byl odstraněn náhlavní oblouk a přibyla smyčka, starající se o přenos zvuku do mikrosluchátka. Sluchátko slouží ke komunikaci s telefonem a pro odchozí komunikaci se používá jeho mikrofon.
Jen mírně upravené Bluetooth handsfree Sony Ericsson
Klíčovým v celé sadě je mikrosluchátko. Jeho rozměry jsou vskutku titěrné, při jakémkoliv transportu budete několikrát kontrolovat, jestli je opravdu na svém místě přepravy a jestli jste ho náhodou někde omylem nevytrousili. Barva mikrosluchátka byla zvolena v tělovém odstínu (což je vcelku pochopitelné), kromě drobného otvoru na baterku LR521 už zaujme asi jenom sotva znatelná, třícentimetrová „anténka“. Ta ve skutečnosti plní pouze funkci nápomocnou, aby bylo za co mikrosluchátko z ucha vytáhnout.
Všimněte si prostoru pro zasunutí miniaturní baterie
Anténka není anténka, ale slouží k vytažení sluchátka ze zvukovodu. Sluchátko je možné zasunout ještě hlouběji, než na fotkách vidíte
V akci aneb slyším a poslouchám
Provoz se od klasických Bluetooth sluchátek mírně liší. Indukční smyčku se sluchátkem Sony Ericsson zavěsíte kolem krku, zapnete, a spárujete s mobilním telefonem. Ale nemusí to být jen telefon, jako zdroj lze použít cokoliv, co je schopno komunikovat s Bluetooth sluchátky (tedy třeba hudební přehrávač, počítač, vysílačku atd.). Do mikrosluchátka vložíte baterii a opatrně jej vsunete do zvukovodu. Dejte pozor, aby bylo dostatečně hluboko, to kvůli riziku ztráty.
Při hovoru je veškerý zvukový příjem přesměrován do mikrosluchátka. Kvalita zvuku je vzhledem k použité technologii postačující, při používání bude nutné naučit se nepohybovat moc hlavou. Intenzita zvuku se totiž snižuje se vzdáleností od smyčky. Stačí tedy odklonit hlavu a už uslyšíte hůře. Pokud potřebujete druhé straně něco sdělit, mikrofon na Bluetooth přijímači zvládne tento úkol bez problému.
Předepsaná výdrž u slabší Bluetooth verze je 18 hodin. V praxi vydrželo sluchátko přehrávat hudbu z mobilního telefonu 6 hodin bez jakéhokoliv problému či známky blížícího se konce baterie, zásadnějším problémem než výdrž mikrosluchátka tak bude otázka výdrže vlastního mobilního telefonu. V drtivé většině reálných případů nasazení mikrosluchátka se opravdu o výdrž nemusíte strachovat, zvlášť pokud podle doporučení výrobce vždy použijete novou minibaterku.
Mouchy a mušky praxe
Reálné nasazení naráží na několik zádrhelů, které však nemusí platit u každého. Pokud má sloužit sluchátko svému primárnímu účelu, tedy zůstat skryté před blízkým okolím, poputuje indukční smyčka pod oděv. Tím se značně zhorší, respektive téměř znemožní odchozí komunikace. Kvalita hovoru přes košili opravdu není žádný zázrak, na sdělení pár slov se ale použít dá.
V kterých situacích se tedy využití mikrosluchátka hodí? Stránky výrobce nabízejí několik modelů, kde se jeho nasazení nabízí. Asi nejvhodněji může posloužit jako nápověda pro řečníka. Pomocník může uživatele sluchátka sledovat při projevu a v případě problému mu pomoci radou či klíčovou informací. Řečník je zde pouze pasivní příjemce.
Nasazení sluchátka na zkoušce sice reálné je, ale celá realizace bude lehce kostrbatá se spoustou míst potenciálního selhání. Asi největším problémem bude komunikace směrem od uživatele sluchátka (mikrofon pod oděvem, šeptání zbytečně může upozorňovat, mobil na stole v mnoha případech znamená automatický odchod ze zkoušky). Dále může selhat spojení s mobilním telefonem, případně vypadnout hovor (to platí pro všechny modely využití).
Vzhledem k volnému uložení mikrosluchátka v uchu bych ho asi nedoporučil pro členy zásahových týmů (respektive všude, kde hrozí vytřesení sluchátka, tedy zejména při běhu). Riziko ztráty stoupá a přeci jenom se nejedná o nejlevnější zařízení.
Pro úzký okruh uživatelů
Všechna uvedená negativa jsou pro někoho zásadní problém, pro jiné drobnost, kterou lze jednoduše obejít či vyřešit. Pokud má příjemce zůstat jenom pasivním posluchačem a není po něm vyžadován pohyb, při kterém by hrozila ztráta mikrosluchátka, má toto řešení šanci u potenciálních uživatelů uspět. V ostatních případech záleží na tom, jak moc vám jednotlivé limity budou vadit (umístění smyčky, volné položení mikrosluchátka v uchu, místy problematická odchozí komunikace).
A nesmíme zapomenout na jeden z nejdůležitějších parametrů, na cenu. Nejlevnější kabelová varianta přijde na tři tisíce korun, za Bluetooth verzi si připlatíte další tisícovku a profi model přijde na celých sedm tisíc. Důkladné zvážení, zda potenciál mikrosluchátka opravdu využijete, se tak stává ještě více důležitým. Každá legrace totiž něco stojí – zde to platí dvojnásob.
