Dokud budou lidé hloupí a neopatrní, budou i pouliční prodejci.
Je jasné, že business se bez určité subjektivity nabízených služeb a prodeje nemůže obejít. Ale kde má hranice ona subjektivita? Tam, kde začínají lživé informace a nekalá soutěž. A to je z velké části i sféra využívaná D2D prodejci. Není se co divit. Mají přísné cíle, chtějí hodně vidělat, nemají kontrolu nahraných hovorů, nebo jinou takovou. Mají však v ruce podepsanou zákazníkovu smlouvu, argument, který zákazník podepsal.
Je také jasné, že z pohledu společnosti je outsorcing méně nákladnou záležitostí pro šíření svých služeb. Zaplatíme tolik, kolik uzavřete smluv, od provozních a personálních nákladů jsme ušetřeni.
A zase chudák zákazník. Ale je ve své neopatrnosti a nevědomosti chudák? Společnosti mají bezplatné infolinky, značkové prodejny, partnerské prodejny, internet, reklamní sdělení. Informačních kanálů tedy mnoho. Proč tedy řeší na ullici? Myslí si, že má něco navíc oproti klasickému prodeji. Má něco navíc. Starosti s produktem, který ani nechtěl, o kterém nic neví, ani neví co to vlastně podepsal. Chudák zákazník - zamotaný ve změti mnoha informací každý den. Škoda, že ty informace jen tak míjí bez nějaké menší analýzy, s bezmyšlenkovou spotřebitelskou touhou.
Je tedy jen věcí T-mobilu a jeho prestiže, že si uvědomil, jak jsou bezbranní chudáčci zákazníci na ulici týráni a nuceni podepisovat smlouvy na produkty, o kterých neslyšeli, protože dostali informace k úplně něčemu jinému a je jasné, že nemají čas na to, aby si informace nejdříve ověřili.
Závěrem. Zákazníku, vzpamatuj se, hlídej si své osobní údaje a udávej pouze tam, kde je to zaručené společností (infolinky, značkové prodejny, partnerské prodejny, internet).
Společnosti, zachovejte se jako T-mobile a tvrdě chraňte důslednou kontrolou svůj brand a spokojenost zákazníků v rukou outsorcingových společností.